Sebevražda je celosvětový problém, na světě zemře z vlastního rozhodnutí 1 člověk každých 40 vteřin. V Čechách zemře průměrně na následky sebevražedného jednání 1300 lidí ročně, to jsou více než 3 lidé denně.
Senioři jsou druhou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel z hlediska sebevražednosti. Co se týče procent dokonaných činů v poměru k pokusům, tak mezi seniory je procento nejvyšší.
V ČR existuje řada preventivních aktivit směrem k mládeži a mladým dospělým, ale směrem k seniorům prozatím nic takového není. A to je potřeba změnit. Myšlenky na sebevraždu jsou samy o sobě obrovské břímě. To by nikdo neměl nést sám.
Z dlouhodobých statistik vyplývá, že k největšímu počtu sebevražd dochází na jaře. Jaro je obdobím nových začátků, zároveň také obdobím jarní únavy, nedostatku sil. Lidé, kteří se zotavují z pokusu o sebevraždu často hovoří o tom, že je do konce roku držela naděje, že se něco změní. Pro některé bylo důležité strávit se svými blízkými vánoční svátky. Ale když s příchodem jara namísto očekávané změny přišel “další rok utrpení”, ztratili víru i síly.
Kolem sebevražd koluje ve společnosti řada mýtů, které ztěžují včasné odhalení závažnosti potíží blízkými i poskytnutí či vyhledání pomoci.Pokud senior začne o sebevraždě hovořit se svou rodinou, nejčastěji se setká s bagatelizací (ale babi, na to vůbec nemysli...). Pro blízké to bývá šok, často vůbec nevědí jak v takové chvíli reagovat. Přitom právě včasné zachycení vážnosti prožitku je to nejdůležitější z hlediska prevence.
V naší společnosti se traduje názor, že senioři páchají nejčastěji sebevraždu tvz. “bilanční”, tedy, že se rozumem rozhodli, že žít život dál už nemá význam a s klidem se rozhodli ze života odejít. To je však velký omyl. Lidé se pro sebevraždu rozhodují vždy na základě intenzivní zažívané bolesti a utrpení, které je tak velké, že je neúnosné s ním dále žít. Je na místě se ptát jak lze danému člověku ulevit a pomoci mu najít opět životní rovnováhu.
Že má smysl zabývat se prevencí a pomocí lidem, kteří uvažují o sebevraždě dokládají statistiky i odborná zkušenost. Více než 95% osob, které se pokusily o sebevraždu a bylo jim pomoženo se o sebevraždu již znovu nepokusí.
Včasné zachycení vážnosti prožitku je to nejdůležitější z hlediska prevence. Důležité je umět rozpoznat varovné příznaky. Patří mezi ně:
Zobrazit příznaky →Zažíváte v životě těžké období? Máte vy nebo váš blízký sebevražedné myšlenky?
Zobrazit desatero →Máte obavu o někoho ve svém okolí a uvažujete,co pro něj můžete udělat právě Vy? Zde uvádíme 5 jednoduchých kroků. Váš vlídný zájem, obava o druhého jsou to, co pomáhá nejvíce.
Zahajte konverzaci vlídně a podpůrně. Vyjádřete, že Vám na druhém člověku záleží. Nebojte se být k ohrožené osobě přímý. Pokládejte otázky jako: "Přemýšlíte o sebevraždě?" a "Jak vám mohu pomoci?". Pozorně naslouchejte odpovědím a uznejte emocionální bolest “To je mi moc líto, že je Vám tak strašně těžko”, “Nenapadá mě žádná věc, která by dokázala vyrovnat tu ztrátu, kterou zažíváte” či podobná věta je lepší než snaha rychle odvést konverzaci jinam větami jako “Nemyslete na to, musíte to překonat a žít dál”.
Pokud můžete, buďte fyzicky přítomni dané osobě, abyste zmírnili pocity izolace a poskytli pocit propojení s Vámi. Pokud osobní návštěva není možná, buďte tu pro druhého prostřednictvím telefonu nebo videohovoru. Podporujte daného člověka aby byl v kontaktu s dalšími lidmi, ptejte se, kdo z jeho blízkých by mu nyní byl příjemnným vítaným společníkem, koho by chtěl mít vedle sebe. Rozhodně nedávejte žádné sliby, které nejste schopni dodržet.
Zjistěte, zda daná osoba již provedla nějaké kroky směřující k ukončení života. Má již nějaký konkrétní plán? Připravuje se již nějak? Má již promyšlený termín ukončení svého života a k dispozici prostředky s jejichž pomocí svůj život ukončí? Takto máte možnost zjistit zda se daný člověk nachází v bezprostředním nebezpečí smrti. Obecně platí, že čím podrobnější je sebevražedný plán člověka, tím vyšší je jeho riziko. Pokud je člověk v bezprostředním riziku sebevraždy, je nutné zajistit jeho bezpečí, nenechat ho o samotě a neprodleně vyhledat odbornou pomoc. Nejlépe přivoláním rychlé záchranné služby (155) či například odvozem do krizového centra.
Pokud senior ve Vašem okolí přemýšlí o sebevraždě, je důležité, aby měl k dispozici oporu, na kterou se může spolehnout nyní i v budoucnu. Nabídněte kontakty na krizové linky (Linka seniorů 800 200 007, Linka první psychické pomoci 116 123 a další - viz sekce kde vyhledat pomoc), podpořte seniora aby o svém stavu mluvil se svým praktickým lékařem, vyhledal pomoc psychologa či psychiatra.
Odborné studie prokázaly, že právě pravidelný kontakt může snížit počet úmrtí souvisejících se sebevraždou u vysoce rizikové populace. Jakmile se zranitelnou osobou provedete úvodní rozhovor a pomůžete jí vytvořit síť podpory, nezapomeňte zůstat v pravidelném kontaktu. Ať již krátkou návštěvou, telefonním hovorem či třeba SMS zprávou. Ptejte se jak se dané osobě daří, jestli ještě něco nepotřebuje, jestli jsou podpůrné kontakty pro ni využitelné. Dejte najevo, že na daného člověka myslíte. Být viděn druhým člověkem je velice důležitá lidská potřeba a má moc člověka připoutat k životu.
SOUČÁSTI ELPIDY
Podpořte nás
800 200 007
