- Ztráta zájmu o věci nebo činnosti, které byly obvykle považovány za příjemné
- Ztráta smyslu života
- Omezení kontaktů s druhými lidmi
- Menší péče o sebe sama
- Přerušení léčby či režimových opatření (vysazení léků, nedodržování diety, apod.)
- Zážitek či očekávání významné životní ztráty (ztráta partnera; hrozící ztráta bydlení)
- Pocit beznaděje a/nebo bezcennosti
- Náhlé uspořádávání životních záležitostí (zbavování se věcí, ukončování členství v organizacích, psaní závěti, apod.)
- Hromadění léků nebo získání jiných smrtících prostředků
- Dalšími vodítky jsou zaujatost smrtí nebo nedostatečná péče o své vlastní bezpečí
- Poznámky jako „Toto je naposled, co se společně vidíme “ nebo „Už nebudu potřebovat další recept na léky/ termín schůzky “.
- Nejvýznamnějším varovným znakem je přímé vyjádření sebevražedného úmyslu. “Uvažuji, že to skončím, nechci takhle dál žít” a podobné věty bychom měli vzít vždy vážně a věnovat danému člověku plnou pozornost.