“Jen volám s tím, že už to chci udělat”

Dobrý den, už jsem vám dříve několikrát volala a dnes tedy jen volám s tím, že už to chci udělat. Víte, to jsem já, ta co se stará o toho manžela, co jí nepoznává. Dnes tu byla pečovatelka, ale ta se zase starala jen o něj, mě nikdo nepomáhá. Strašně špatně vidím, mám vrozenou vadu zraku, jak jsem vám už říkala a teď mám strach, že oslepnu úplně. Pečovatelka je tu ale pro manžela, tak ho umyla a mě řekla, ať se jdu natáhnout do postele, že špatně vypadám, hodně unaveně.

No bodejť ne, v noci jsem zase nespala. Když mě nikdo nepomůže, pečovatelka sem chodí třikrát do týdne a ani se mnou slovo neprohodí. Nikoho jiného než manžela nemám. Jsem na všechno strašně sama! Manžel potřebuje pořád dohled, pořád zapomíná. A nepoznává mě, jen někdy. Mám tu celou krabičku neurolu, tak si ji dneska asi vezmu, abych usnula. Říkala jsem to té druhé pečovatelce, té co chodí v pondělí a ta mi řekla, abych s těmi léky neblbnula, že to zase bude dobrý. Ona si myslí, že to nemyslím vážně. Na mě nikomu nezáleží.

Někomu na Vás záleží!

Kde vyhledat pomoc