Mám proč žít.

Mám proč žít?

Mám proč žít!

Toto moto, připližující (plaziti se) se k onomu hamletovskému „Být či nebýt“ vzdáleně připomíná možnost podobného zamyšlení o životě, jako fenoménu i jako o životě nějaké osoby. Vnímáním tohoto téma mě nutí jednoznačně si uvědomit hodnotu role dějin. Kompletní sumu dějin, co lidský jedinec jednak prožil a zaznamenal, seřadil dle svých možností nativních a reálných, tak i dle poznatků s pomocí technologických vymožeností civilizace. Pronikání lidského zájmu do makro i mikroprostorů, sledování procesů, struktur, systémů a architektury, to vše až s překvapením není v rozporu s dávnou lidskou moudrostí, archivovanou v muzejních sbírkách a depozitech. V dnešní době se můžeme všichni, koho to zajímá, informovat o zajímavých až někdy převratných objevech lidského úsilí a pozorování. Veřejná i privátní masmédia, multimédia, knihovny, encyklopedie, kurzy, videotutoriály, university včetně U3V – to vše i na globální síti Internet.

I Elpida o. p. s., je do značné míry také platformou, kde je možnost se také realizovat se svojí iniciativou, jak aktivní, tak i pasivní. To je pro mne okamžik, kdy si v tichosti říkám – MÁM PROČ ŽÍT. Jedinec-člověk patří mezi lidi. Vzduch – co nás obklopuje – je na něm závislá naše existence. Tak i naše závislost na společenském prostředí lidského druhu je naprosto životní potřebou pro kreativitu a tvorbu architektury našeho lidského mozku i celé naší osobnosti.

Nebudu snad daleko od poznatku, jak jsme v útlém věku svého mládí vášnivě vnímali text poměrně jednoduše koncipovaný v literárním projektu o samotě „Robinsona Crusoa“. Dílo adorované a po právu, mnoha evropskými generacem mladých čtenářů. Velmi rád zde musím vzpomenout na autentickou sílu literárních hrdinů všech verneovek. Přínos z četby této literatury vnímám dnešním pohledem pokročilého uživatele života jako výsledek kreativní architektury v podobě rovnice, která má řešení o jedné přijaté a jedné proměnné. Tvar: MÁM PROČ ŽÍT= Měl bych být!

Člověk by měl používat i svůj životní prostor, podobně jako buňka, molekula či atom. Nebýt energeticky a časově v nepoměru. Velká náročnost na okolí, je nedostatkem kreativity.

Musím zde zmínit i něco málo o slově a obsahu, co v naší době si představujeme, pod názvem ŽIVOT. Všechno, co jsem se zatím o životě dověděl autenticky nebo fakticky jako množinu poznatků našich předchozích generací, tak jsem došel k tomu, že život se dá definovat jako POHYB. Obsah slova život má však i aspekt (aspekty?) zatím ještě nedefinovatelný-neznámý.

Proto jeho taje a záhady jsou předmětem sporů a dohadů mezi lidmi. Jedni mají potřebu se s tímto faktem vyrovnat transparentně a k tajemné záhadě zázraku života přistupují s respektem a zájmem, potřebují mít jistotu v podobě MÁM PROČ ŽÍT. Jiní lidé tuto potřebu nesdílejí. V životu nenalézají nic z toho, co ti první tam mají. Jejich pohnutka je – „NYNÍ JÁ TADY“. Ještě lze nalézt samozneuznalé (známe to vlastně všichni občas), pochybujeme o všem, co nás napadne. Sami si tak komplikujeme své životy a i životy jiných. A to je další záhada našich životů.

Moto: Mam proč žít by mělo být vždy přinejmenším první přijatou záchrannou myšlenkou. Na závěr: Místo a čas na finále. Jde o moji maličkost. Život (mého) jedince je pohyb malými krůčky. Hlavně neupadnout! A když se mi to už přinatrefí, nesrazit toho druhého, co jde vedle mne. Je to člověk a může mi pomoc opět se vzchopit. A já MÁM PROČ ŽÍT.

Milan