Konečně v důchodu

Asi mi mnozí dají za pravdu, že jsme si občas s blížícím se důchodem říkali: „ Až budu v důchodu, konečně budu mít čas na: čtení, cestování, zahrádku...“ dosaďte si sami podle vašich snů. V produktivním věku se člověk věru nezastaví a na záliby tedy mnoho času nezbývá. A když konečně nastane tahle doba pro sebe, mnozí se najednou cítí zaskočeni. A přitom je to tak příjemné uléhat večer s vědomím, že už nade mnou nemá ráno žádnou moc protivné řinčení budíku a že už s ním nemusím smlouvat o každých pár minut navíc.

Ale to vůbec neznamená, že následující den budeme bez cíle bloumat po bytě a čekat na zázrak, který nám naservíruje nějakou radost. Nebo snad tento zázrak čekáme od manžela, přítele, syna, dcery? Pokud ano, tak věřte, že spoustu času promarníte jen věčným čekáním s nejistým výsledkem. A tohle opravdu chcete? Jenom pasivně čekat? Jsou i jiné, o mnoho lepší a jistější způsoby pro to, abychom se cítili dobře. Jednoduše si své radosti plánujte a nadělujte sami.

Skeptici namítnou, že už nám zdraví neslouží jako dřív. Samozřejmě, že musíme počítat s různými neduhy, ale to přece neznamená, že zbytek života strávíme u okna pozorováním ulice. V rámci svých zdravotních možností máme pořád široký prostor na spoustu činností. Znám usměvavou, vždy upravenou paní, kterou dcera vozí na vozíku. A její vzpomínky na mládí, podané s humorem a nadhledem srší optimismem.

„A co peníze?“ ozývá se další pesimista. Jsem přesvědčená, že naše generace umí šetřit. A na to, abychom si užívali život, horentní sumy nepotřebujeme. Nemusíme na dovolenou k moři, vždyť u nás je tolik krásných míst! Chcete relaxovat nebo poznávat? Je to na vás. A pokud i to by bylo pro někoho finančně neúnosné, ruku na srdce, znáte dobře místo, ve kterém žijete a jeho okolí? Mám známou, náruživou turistku, která už léta prošlapává křížem krážem bližší i vzdálenější okolí svého města a pořád má co objevovat. A vždy se těší na to, že pohybem udělá něco pro své zdraví, pozná něco nového a ještě si užije společnost stejně založených lidí. A oči jí září, když mi vypráví o nově objevené hospůdce.

I ten největší škarohlíd musí uznat, že možností na využití volného času a výhod pro nás dříve narozených je opravdu hodně. Kdybychom chtěli všechno stačit a všechno využít, byla by to pěkná honička. Vím to ze své zkušenosti. Už léta používám klasický, plánovací kalendář, protože tu mám na každý den dostatek místa na zapsání si naplánovaných akcí. Je neustále zaplněný, někdy i několika akcemi na ten samý čas. A pak musím řešit, co oželet. Mé děti se podivují nad takto popsaným kalendářem, kde jsou ještě barevná označení dle důležitosti. A svůj telefonický hovor se mnou zahajují většinou slovy: „Nejsi na nějaké akci? Neruším? “

Jsem už v důchodu pěknou řádku let a na resty z minulosti ještě nedošlo. Slibované vyklízení nepotřebného v bytě se odkládá na neurčito, protože se pořád něco děje. Někdy hlídám vnoučata, jindy nabírám po nějaké předešlé akci síly v klidné atmosféře knihovny. Někdy jdu do galerie se známou, někdy mám potřebu tam být sama. A vždy se těším na něco těším. Na kino, divadlo, procházku, výlet, na přednášky, na dortík, do bazénu... Vlastně se mám neustále na co těšit. A jak to máte vy?

Mája